Tak jo, jdeme na to... jmenuji se Dumas...

Jak bych asi měl začít? Tato otázka mně lítá hlavou už několik dní a můžu říct, že stále nevím. To, že jsem populární na Instagramu, je spíš zásluha mojí mámy (teda té lidské), která mě fotí a stará se o všechny ty komentáře a lajky, kterým já vůbec nerozumím. Ale čemu rozumím je to, že mě lidičky mají rádi, baví je se na mě koukat a sledují, jestli opravdu někdy se svým tátou (teda tím lidským) ulovím to zpropadené prase, jak jim pořád slibuji!

Ono se to má totiž tak: rád chodím do lesa, ale většinou jde místo mě Many. On má totiž, jak jsem slyšel, na prasata vlohy, protože je to jagdteriér a má to prý v sobě...no, nevím něco na tom bude, ale to jste ještě neviděli kocoura v akci! Až k tomu dojde, tak určitě všichni změníte názor. Schválně se koukněte jak nám to spolu sluší na posedu, jsme naprosto sehraní, takže když se objeví prase, nebude mít šanci.

Je pravda, že s puškou mi to zatím teda moc nejde. Jak by taky mohlo, když se nedělají žádné pro kocoury? Ale já to zvládnu i bez ní, mám drápy a zuby jako tygr, tak by v tom byl čert, kdybych ho nezdolal! Jen doufám, že se tam nebude plést Many, aby mně celou akci nepokazil.

Jednou jsem už z posedu to prase viděl, vypadalo malé, ale říkali, že to je tím, že bylo daleko - tomu taky moc nerozumím, tak se nechám překvapit, až nějaké přijde blíž a taaakhle na něj zařvu:

Musím vám, ale říct, je to tak nádherný pocit, když s tátou sedím v kazatelně (jak on říká posedu) a sledujeme všechna ta lesní zvířátka - lišky, srnky, zajíce, daňky.... Táta říká, že musím být úplně potichu, abych je nevyplašil, což je pro mě trochu problém, protože běžně mám stále co povídat, ale co bych pro ty kouzelné chvíle neudělal.

Do příště možná přijdu na to, jak začít psát ten blog (tak tomu říká máma) a povím vám o sobě víc .-)